LÁSKU K HUDBĚ MÁM PO DĚDOVI,ŘÍKÁ ROBERT PACOUREK

Strakonický deník, 27.8.2008, Slávka Petráková, Milan Komrska

Strakonice / Ačkoli jednačtyřicetiletý strakonický rodák Robert Pacourek pochází z inženýrské rodiny, hudba jej provázela už od mládí. Na klarinet začal hrát už v devíti letech. Při studiu konzervatoře spolupracoval se symfonickým orchestrem Bohemia v Poděbradech. S předními českými klavíristy absolvoval množství koncertů a před čtyřmi lety se s jeho jménem spojil soubor Trio con Canto.

 

Co vás vedlo k založení souboru Musici Bohemiense a později Trio con Canto? 

K založení jmenovaných souborů mě vedla moje láska k takzvané komorní hře, kde každý nástroj hraje svůj samostatný hlas a výkon hráče musí být proto bezchybný.

 

Vy sám hrajete na klarinet. Proč jste si vybral právě tento nástroj?

Na klarinet jsem plynule přešel ze zobcové flétny, na kterou jsem začal hrát v šesti letech ve strakonické Lidové škole umění (dnes Základní umělecké škole) ve třídě prof. Bedřicha Zákosteleckého, učitele hry na klarinet. A pan Zákostelecký byl můj velký vzor, takže bylo předem jasné, že zvítězí klarinet.

Po kom jste získal lásku k hudbě?

Lásku k hudbě jsem získal po svém dědovi, který byl amatérský muzikant  - hrál na housle a harmoniku, malíř a ochotník, prostě skutečný lidový umělec. Ten mě k hudbě vedl a v období problematického věku dospívání mě dokázal u hudby udržet. Někdy to bylo dost kruté, i v létě o prázdninách u prarodičů jsem musel denně hodinu cvičit na klarinet, ale dnes jsem mu za vše velmi vděčný.

Již pátým rokem pořádáte akce s názvem "Po jihočeských zámcích". Kde je podle vás nejlepší akustika?

 Ze zámeckých prostor, kde pravidelně v létě koncertujeme, má nejlepší akustiku Velký sál zámku ve Lnářích. Velmi dobře se ale hraje i např. v Kapitulní síni Strakonického hradu, kde jsme letošní ročník zahajovali, nebo v Rytířském sále zámku Jindřichův Hradec. Velmi mile mě letos také překvapila akustika Zámecké konírny v Třeboni, kde jsme letos pořádali vystoupení prof. Štěpána Raka s Alfredem Strejčkem.

Kde koncertujete na Strakonicku? A jaké skladby vybíráte?

Na Strakonicku jsem hrál samozřejmě již několikrát ve Strakonicích, dále například v Blatné, na zámku Střela, ve Lnářích, ve Volyni, Vodňanech nebo v Čejeticích. Před pár roky jsem hrál i na strakonickém Plaveckém stadionu pro takzvané vozíčkáře při jejich letním pobytu ve Strakonicích. Skladby vybírám podle prostředí, v kterém se koncert koná. V historických objektech hraji hlavně klasiky a romantiky, při recitálech v kulturních domech uvádím i autory 20. století nebo současné skladatele.

Chodí na vaše koncerty i mladí lidé?

Takzvaná vážná hudba je přece jen dominanta starší generace. Velmi mě ale potěšilo, že naše „zámecké“ koncerty navštěvují již i děti mých vrstevníků a jsou s naším programem spokojeni a těší se na další koncerty.

Skládáte vlastní hudbu?

Vlastní hudbu neskládám, cítím se hlavně interpretem. Na kompozici jako takovou nemám buňky. Pro své žáky jsem upravil několik skladeb, za skladatele se ale nepovažuji.

Posloucháte ve volném čase i hudbu jiného žánru? Co říkáte třeba na techno?

Jinou hudbu samozřejmě poslouchám, techno to ale není, nejsem přece jen již teenager. Rád mám především swingovou a taneční muziku hranou tzv. big-bandy a klasický jazz. V rádiu si ale rád poslechnu i písničky svých diskoték, např. skupiny   A-ha, Depeche Mode, Duran Duran, Alphaville apod., z českých či slovenských např. Petra Nováka, Vladimíra Mišíka, Richarda Müllera a další.

Ještě se vrátíme k dědečkovi. Říkáte, že je to váš vzor. A co váš otec? Je také muzikant ?

 Můj otec v mládí hrával na trubku a kytaru, takže noty zná, a v již zmíněném problematickém věku jsem mu musel přehrávat cvičení a skladby, které jsem měl za úkol.

Prožíváte jako strakonický rodák v tomto městě jinou atmosféru než v ostatních?

Do Strakonic si jezdím odpočinout a odreagovat se od zátěže v Praze. Čím jsem starší, tím se sem vždy vracím častěji a raději. A na koncertech zde cítím mnohem větší zodpovědnost a z toho vyvěrající nervozitu.

Může se stát, že vám při koncertě vypadne část skladby z paměti?

Samozřejmě se to stát může. Komorní hudba se ale hraje většinou z not. A pokud vystupuji sólově s orchestrem, musím mít skladbu připravenu zpaměti ne na sto, ale sto padesát procent. Na druhou stranu díky hudební průpravě u prof. B. Zákosteleckého a p. uč. L. Roma, který vedl školní orchestr LŠU a na různých soutěžích jsme museli hrát skladby zpaměti, si myslím, že hudební paměť mám docela dobrou.

 

Převzato ze Strakonického deníku, www.denik.cz